O (ne)sebevědomých mužích, svůdnících a další zvířeně

Na tomto blogu se prakticky nezdržuji, protože buď nemám žádné nápady, nebo naopak nemám čas. Teď mám nápad a na určitou dobu i čas, neboť vše, co jsem udělat měla, jsem udělala a teď jen čekám na výsledky a odpovědi (to v případě mailů). Navíc jsem stejně nevyspaná a jakákoliv náročnější intelektuální činnost by mě asi definitivně porazila (tudíž budu ráda, pokud vůbec zvládnu dotáhnout do konce tento článek).

Příhoda ze Sudet No.1 + úvod

Úvod

 Sudety – ta část republiky, o níž se mluví snad už jen v souvislosti s „anschlussem“ v roce 1938, deportací Sudetských Němců roku 1945 nebo situací, v jaké je část Sudet dnes. Ono se říká, že Sudety jsou nejhezčí místo v pekle, ale nelze to aplikovat všude – například já měla to štěstí, že jsem od mala žila ve městě, které bylo jejich součástí, ale vypadá to tu pro někoho až nečekaně přívětivě (akorát ty komunistické paneláky a jiné budovy ve stylu socialistického funkcionalismu dojem značně kazí, ale těch tu naštěstí není moc a spíš tu najdete budovy secesní), což je patrně tím, že odtud nebylo na konci války deportováno moc lidí (v roce 1938 tu bylo asi 11% Sudetských Němců – na Sudety hodně málo, i když „anschluss“ se nám taky nevyhnul) a bombardování jsme taky přežili relativně dobře. Že by tu byla nuda, se taky říci nedá. Ale o tom si ostatně můžete sami přečíst.

Moje fotka, nesahat!

Zakopáno, překopáno

Tak jsem zase tady. Ano, zase - toto totiž kdysi býval blog s úplně jiným jménem, který jsem jednoho krásného dne založila, protože jsem si nevěděla rady se svou existencí na blog.cz, ale protože tam byla i po nepříjemných změnách stále dobrá komunita, vrátila jsem se na svůj původní blog a tady to upadlo. Ale cyklus se opakuje, protože změny pokračují a zde je mnoho možností, které na blog.cz zkrátka nejsou a zřejmě ani nebudou, tak mě tu opět máte. S jiným názvem, jiným designem a po starých článcích tu také nenajdete ani stopy.

Zde budu ventilovat hlavně to, co bych na svém druhém blogu věnovaném hudbě ventilovat nemohla, což je vlastně vše, co mě napadne a nebude se to týkat hudby (což ovšem neznamená, že na hudbu taky občas nedojde. Nicméně nemůžu zaručit, že tu budu často - kdo ví, kdy mě napadne napsat něco smysluplného, co by stálo za řeč (a za zveřejnění).